Bezpečnost a lidé v Sýrii

Když jsem do Sýrie odjížděl, tak jsem se trochu obával, aby to tu nebylo samý terorista tak jak je to presentováno v našich médiích. Ačkoliv se Sýrie nachází docela rušném regionu mezi Izraelem, Libanonem a Irákem, tak nyní mohu prohlásit, že se jedná o nejbezpečnější zemi, kterou jsem kdy navštívil. Nedovedu s představit, že by mne tu někdo přepadl, nebo okradl. Dále mohu s klidem prohlásit, že i obyvatelstvo na ne ze všech dosud navštívených zemí působilo nejlépe.



Národnostní složení

Nejvíce obyvatelstva tvoří syrští Arabové. Kromě nich se tu však můžeme setkat i s dalšími početnými skupinami a to s Kurdy a Armény. Občas zde potkáte i Palestince a Iráčany. Kurdové obývají sever země u hranic s Tureckem. Největší kurdské město v oblasti je Nahr Afreen. Kurdové se velmi přátelští, nemají příliš v lásce Araby a především pak Turky. Izraelce mají docela v oblibě. Arméni žijí především v Aleppu, kde obývají křesťanskou čvrť města. Bohužel jsem neměl možnost si s žádným Arménem popovídat, jelikož neoplývají takovou vřelostí jako Kurdové a Arabové. Syrští Arabové jsou dost negativně naladěni proti Američanům a Izraelcům. První na co se Vás zeptají je odkud jste a zda nejste Američan. Čechy mají docela v oblibě, zejména díky fotbalu. Jméno Pavla Nedvěda je zde pojmem. Stejně tak nás znají díky tomu, že po Syrských silnicích se prohání velké množství vozů Škoda.

Milí Syřané

Obyvatelé jsou zde opravdu strašně moc hodní. Při procházce městem Vás neustále někdo zve na čaj. Pozvání jsou většinou zcela nezištná. Občas Vás někdo pozve na prohlídku svého domu a nebo dokonce i na oběd či na večeři. Chtějí si s Vámi popovídat a také vyfotit, případně i ukázat svým přátelům. Focení tu mají obzvláště v oblibě. Zatímco v jiných zemích kolem Vás pobíhají lidé požadující peníze, tak zde vás požádají tak maximálně o propisku ale mnohem častěji o vyfocení. Mají radost, že si je vyfotíte a ještě se o to mezi sebou pohádají, kdo bude vyfocen.

Zejména děti se chtějí fotit. Špatně se to odmítá. Za vyfocení nikdy nikdo nic nechtěl. Žebráky zde téměř nepotkáte. Slyšel jsem, že někdy si někdo řekl za návštěvu o bakšiš, ale mně se to stalo jen jednou v Palmýře u beduínů pod hradem. Občas byste jim za to co pro Vás udělali rádi něco dali, ale jsou asi moc hrdí, aby si od Vás něco vzali. Jejich ochota nemá mezí.

Zažil jsem případ, kdy trhovec nezištně opustil svůj stánek a šel se mnou asi 1 km, aby mi ukázal cestu na autobusové nádraží a správný autobus. Častokrát vás domorodci přes celé město doprovází, aby Vám ukázali cestu. Pořád Vám někdo dává nějaké drobné dárky (podle toho co momentálně má). Může to být jídlo, voda, zmrzlina, CD ale setkal jsem se dokonce i s tím, že mi jen kluk chtěl věnovat svého walkmana, přičemž jsem věděl, že je to jeho jediný majeteček.

Poctivost Syřanů

Syřané jsou strašně poctiví. Kromě zážitku s vekslákem a jedním taxikářem se mne nikdo nepokusil okrást či naúčtovat cenu jinou, než platí domorodci. Vždy vrací i nejdrobnější mince. V autobuse se posílají peníze přes celý autobus k řidiči a stejnou cestou se pak vrací případné peníze zpět. To si v Čechách nedovedu vůbec představit. Domnívám se, že Syřané jsou tak poctiví a milí proto, že dosud nepoznali rozmach turismu a skutečnost, že na turistech se dá vydělat.