Vyprava na Taishan
Doslechli jsme se, ze nedaleko Tianjinu se nachazi vyznamne cinske pohori Taishan. Rika se, ze kdo nebyl v Taishanu, tak neni spravny Cinan. Cestu jsme si naplanovali na vikend 8.11. a 9.11. a doufali, ze bude stejne pekne pocasi jako minuly vikend. To jsme si prohlizeli Tianjin za pocasi okolo 20 stupnu. Ve stredu vsak prisla nahla zmena pocasi a pres noc napadl snih a teplota klesla pod nulu. Zacali jsme vahat, zda se do Taishanu vubec vydat, protoze jsme na zimni pobyt v hora nebyli prilis pripraveni. Vetsina cinanu, se kterymi jsme cestu konsultovali na radila nejezdit. Nakonec jsem nasel jednoho, ktery rekl, ze v zime je to tam nejkrasnejsi a tak jsme se vydali na cestu.
Do Taishanu jede denne z Tianjinu asi 12 vlaku a cesta trva cca 5,5 hodiny. V sobotu rano jsme vyrazili na nadrazi. Bohuzel v prodeji jizdenek nam pani rekla, ze nami vyhlidnuty vlak mejou (to znamena, ze nemaji.). Asi uz byl vyprodan. Prodala nam tedy jizdenky na vlak nasledujici, ktery jel o 1 hodinu pozdeji. Az pred nastupem do vlaku jsme si vsimli, ze jizdenka neni s mistenkou. To bylo poprve, co jsme takovou jizdenku dostali a tak nas to docela zaskocilo. Vlak byl dost plnej a tak to vypadalo na 5,5 hodiny stani. Nastesti jsme byli pro cinani velka atrakce a tak nas pustili sednout. Ve 3 hodiny odpoledne vystupujeme v Taishanu. V turistickych informacich na nadrazi nam zdarma dali mapu hor v anglictine. Cestou jsme pak jiz videli jenom mapy v cinstne. Z nadrazi nas taxik dopravil za 5 juanu ke vstupni brane do hor. Dalo se jet i autobusem cislo 3 za 2 juany, ale nechtelo se nam to hledat a docela jsme spechali a tak jsme jeli taxikem.
Od vstupni brany jezdi do hor autobus za 16 juanu. Zaroven si musite koupit vstupenku do hor za 60 juanu (pres leto to stoji dokonce 90 juanu. 1 juan cca 3,7 Kc). V cine se za vsechno plati strasne vysoke vstupne a to dokonce i do vsech hor. Autobus konecne ve 4 hodiny vyrazi. Docela velke stoupani. Po cca 1/2 hodine vystupujeme v blizkosti lanovky, vedouci na hrebeny. Nas puvodni plan vyjet nahoru lanovkou se hrouti. Lanovka pres zimu nejezdi. Musime tedy pesky. Vrcholky jsou ve vysce 1600 m nad morem a vystup ma podle planety trvat cca 2 hodiny. Zacina se stmivat, ale my chceme prenocovat na vrcholku hory a tak zahajujeme vystup. Na vrchol vedou schody a obcas potkavame boudy se suvenyry. U jedne prodavai i baterky a tak zvazujeme zda si ji taky nekoupit. Lide kolem totiz vetsinou chodi s baterkami, ale nakonec pokracujeme bez baterky. Jde se docela dobre. Stoupani je vsak stale vetsi a vetsi. Postupne nas opousti sily, ale je nam jasne, ze musime dorazit az na vrchol. Neni zadne cesty zpet. Cim vice se blizime k vrcholu, tak jsou schody vice pokryte ledem a zacina to docela klouzat. Uz je docela tma, tak uz na schody ani nevidime. Kadou chvili si myslime, ze jsme uz nahore, ale porad to stoupa a stoupa. Dost se ochladilo. U schodu potkavame stanek, kde pujcuji teple vojenske bundy. Jedna z prodavacek nam nabizi, ze nas doprovodi do ubytovny na hrebenu. Vytahla baterku a sviti nam trochu na cestu. Schody uz jsouch samy led a musime se drzet zabradli. Stoupani je strasne prudke a zenska utika jako srnka. Divime se ze ji to neklouze, protoze ma boty s vysokym podpatkem. Konecne jsme se vyhrabali nahoru.
Zcela promrzli a vycerpani vchazime do nejakeho hotelu. Vypada do docela skromne. Za ubytovani pro dva chteji celkem 300 juanu. Zaplatime a jdeme do pokoje. Pry je to s teplou vodou a topenim. Teple vody jsme se vsak I pres urgence nedockali. Topeni tvori takovy maly fukar, ktery je zcela nedostatecny k vytopeni velke mistnosti. Zaciname si uvedomovat, ze v mistnosti je strasna zima. Zcela jiste je tam pod nulou a je nam zima i v teplych bundach. Trochu se zahrivame fukarem, ale stejne je nam hrozna zima. Zaciname se desit jak prezijeme noc. Nakonec stavime z prikrivek a dek takovej malej bunkr (ci stan nebo jak to nazvat). Dovnitr jsme si dali fukar a snazime se nezmrznout. Vubec jsme se nevyspali, ale hlavne ze jsme nezmrzli. V 5:45 nam na dvere klepe zamestnanec hotelu, ze je budicek a ze mame vyrazit pozorovat svitani. Zanedlouho klepe dalsi. Musime vyrazit i kdybychom nechteli. Dalsi schody nahoru na vyhlidku, odkud je vhodny vyhled. Spolu s nami jsdou zastupy cinanu. Je to jak na Vaclavaku. Kazdy chce videt vychod slunce. Strasne to klouze a porad je nekdo na zemi. Vsude je naledi. Vse je zmrzle a neni se ceho chytit. Divime se, ze kdyz tam chodi tolik turistu, tak, ze to naledi nicim ani neposypou. Na nekterych mistech je to docela nebezpecne, ze sklouzneme ze srazu. Vrchol hory je jenom samy led. A vedle schodu to pada prudce dolu. Pohybujeme se strasne pomalu, ale vychod slunce stihame. Je to moc pekne. Cesta zpet je opet pres to naledi, hruza. Cestou se stavujeme v konfucianskem temlu. Je to prvni templ, ktery vidim zasnezeny a v ledu. Dost pekne. Krajinka na vrcholku hory nam dost pripomina vanoce. Vsude rostou jehlicnate stromy a obcas jsou ovesene ruznymi ozdobami. Jeste jednou se jdeme zahrat do hotelu k fukaru. A pak se vydavame na sestup ze hrebenu. Po schodech se vali rada cinanu lezoucich na vrchol. Dolu, ale nikdo nechodi. Cestou nas zastavuji cinani, ze tam nemame chodit, ze je to nebezpecne. Diskutujeme s nejakym policistou, ktery po nas chce abycom zustali na vrcholu (netusime jak dlouho, zrejme do jara). Nakonec to policista vzdava a naznacuje, ze kdyz se chceme zabit, tak ze muzeme. Vydavame se na sestup. Kdyz nas uvideli cinani, tak se za nami vydava velky zastup lidi. Kdyz si troufaji nosaci (to jsou vsichni cizinci), tak to musi prece zvladnout taky. Sestup je dost narocny, ale zvladame to. Postupem casu mizi led a da se normalne chodit. Schody jsou vsak nekonecne. Cestou si prohlizime nekolik templu. Po dvo hodinach jsme opet u stanoviste autobusu. Rozhodli jsme se, ze pujdeme az dolu do mesta pesky, a ze nepojedeme autobusem. Vydavame se centralni cestou po schodech dolu. Schody a porad jenom schody. Strasne nas boli nohy. Temply uz nas nebavi, tak posledni dva v blizkosti mesta vynechavame.
Prochazime se mestem a rozhodujeme se zda navstivit mistni rozsahly templ a odjet vlakem po 8 hodine vecer, nebo vynechat I tento templ odjet vlakem v 16:20. Druha varianta zvitezila. Spechame na nadrazi. No tedy, spise se strasne pomalu hrabeme. Ackoliv to byl jenom kousek, tak to jdeme skoro hodinu a malem nam ujel vlak. Lisky jsou opet bez mistenky. Vlak ma chvilku zpozdeni. Kdyz prijede, tak se zhrozime. Je zcela preplnen lidmi, ze temer neni mozne nastopit. Netusime jak, ale podarilo se nam tam vmacknout. Je to hrozne, neda se tam poradne stat ani dychat a dela se nam spatne. Lide kolem kouri a neustale se nekdo tou tlacenici i s kufry prodira vlakem. Ty cinani jsou hrozne naivni. Ackoliv je vlak zcela preplnen, ze neni ani kde stat, tak si spousta lidi myslelo, ze nekde jsou jeste volna mista k sezeni a proto porad pobihali vlakem sem a tam a hledali je. Nekteri kolem nas prosli s kufry i vice nez 3 krat. Mnoho z nich se tim davem prodiralo se zapalenou cigaretou a tak rada lidi mela propalene obleceni. Veskere odpadky se hazeji na zem. Deti podlahu ve vlaku pouzivaji jako toaletu. I kdyby nam to nevadilo, tak neni mozne si v ulicce sednout na zem, protoze se neustale nekdo prodira tim davem. Aby to nebylo malo, tak vlakem neustale projizdi posadka vlaku s vozickem, s ruznym obcesrtvenim. Kdyz kolem jede vozicek a neni kam uhnout, tak to je docela drsny. Desili jsme se kdy zase pojedou kolem. Krome toho se vlakem porad prodirali lide s lahvemi na caj a s instatnimi polivkami, kteri si chodili pro teplou vodu. Cesta trvala 6 hodin. Uz kdyz jsme nastupovali do vlaku, tak jsme sotva stali. Ten vystup a sestup z hor byl fakt narocny. A ted jeste 6 hodin stat ve vlaku. Hruza. Blizi se chvile vystupu. Ptame se spolucestujiciho, zda uz je ta spravna stanice a kyve, ze ano a taky vystupuje. Na jizdence ma to same jako my a tak taky vystupujeme. Nadrazi vsak vubec nepoznavame a tak se vracime do vlaku a ptame se pruvodciho. Je to az pristi stanice.
Konecne jsme v Tianjinu na spravnem nadrazi. Autobusy uz nejezdi a tak musime taxikem. Jedine, na cem je cinsky napsano jmeno naseho hotelu je prazdna lahev od vody. Taxikar napred nechape, proc mu davame lahev od vody, ale pak pochopi a odvazi nas do hotelu. Vyprava na Taishan skoncila, ale my ten vubec nemuzeme chodit a uz vubec ne po schodech. Snad ta bolest prejde. Kazdopadne to stalo zato tam dojet a vylezt nahoru.
